Příchod do tohoto světaPátého dne ubývajícího Mesíce v měsíci Magha roku 1913 sestoupil do tohoto hmotného světa Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Mahárádža, v domě svého dědy ve vesnici Fulta, vzdálené 5km od Berhampuru v kraji Orisy v Indii, nejsvětějším místě světa. Jeho matka se jmenovala Šrímatí Déví a jeho otec Šrí Dámódar. Jeho drazí rodiče mu dali jméno Šrí Nrisimha.
VzděláníSvé vzdělávání počal Šríla Mahárádža u učitele v Kotharsingu. Následně pokračoval studiem v Surangi, poblíž Ičhapuru, místě nepříliš vzdáleném od jeho rodiště. Na radu staršího bratra potom začal navštěvovat Kalkatskou Universitu v Berhampuru, kterou završil titulem B.A.(Bachelor of Arts). Již od svých studentských let projevoval svoji dobrosrdečnost, velkorysost, pravdomluvnost a nezávistivost. V třicátých letech ho silně ovlivnily principy pravdy a nenásilí Mahátmy Gándího. Stal se vůdcem okresního svazu bojovníku za svobodu.
Stále více začal projevovat zájem o ajurvédu a rozhodl se ji studovat. Její studium ukončil úspešně u známého lékaře Šrípády Madhusúdany Šarmy, jež byl spolecně se svou ženou žákem Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády. Následovaly denní diskuze o Šrímad Bhágavatamu, písmech gósvámích a tématech z časopisu „The Gaudiya“ a „Daily Nadia Prakash“. Na pokyn Šrípáda Madhusudany Šarmy přijal Mahárádža 3.srpna 1936, právě v den příchodu Šrí Balaráma, ve Šrídham Majápuru zasvěcení od věhlasného duchovního učitele, Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády.
Za podpory Šrípáda Šarmy otevrel po svém návratu ajurvédskou nemocnici v Bhandžanagaru. Po čase získal mnoho zkušeností a dosáhl věhlasu v oblasti ajurvédské medicíny a začal být známý jako Šrí Nrisimha Kavirádža. Byl důverne obeznámen jak s písmy ajurvédskými, tak i literaturou vaišnavskou. Právě v té době se v oblasti Bhandžanagaru usadilo několik sannjásínů a brahmačárích Šríly Prabhupády, odhodlaných kázat zde učení Maháprabhua. Jakmile rozpoznali Mahárádžovu touhu kázat Pánovo učení, poradili mu, aby s nimi začal žít v Mathu.
V oddané služběŠríla Mahárádža vypráví svůj životní příbeh následovně: „Již během svého dětství jsem pravidelně navštěvoval chrám Rádhákanty v západní části vesnice. Vyšplhal jsem se tam na mangovník, abych natrhal květy ze stromu Málatí, který ho obrůstal a udělal z nich girlandu pro božstva.
Během svého mládí jsem studoval s bratrem sanskrt u pandita v Orisse. Účastnili jsme se také sankírtanu, vedeného Narasingha Padheem ve vesnici. Každoročně se konala Džhulan-jatra v Balají Mathu a my se tak mohli zúčastnit pikniku na kopci, poblíž Golanthréského nádraží.
Ve dni před úplňkem měsíce Šravan roku 1936, obdařil na žádost Šrípáda Madhusudany Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí v Majápuru sprškou milosti neschopného a mizerného darebáka a požehnal mi Hariho jménem. Stalo se to v den příchodu Šrí Balaráma.
Po návratu z Majápuru jsme došli do Berhampuru. Po obdržení zprávy o Šrílovi Prabhupádovi (týkající se jeho odchodu z tohoto světa – pozn.přek.) jsem se 1.ledna 1937 odebral do Majápuru, abych se po dvou dnech opět vrátil. Zanedlouho poté jsem 25.června 1937 opustil své rodiště a odešel do Majápuru, kde jsem zůstal až do roku 1942. Potom jsem se zaměstnal ve službě kovurského Šrí Rámánanda Gaudíja Mathu, v Andhra Pradéši, na brehu Gódávarí.
V roce 1942 byl za účasti mnoha sannjásínů a brahmačarích otevřen chrám v Medinapuru. Otevření se zúčastnili Kundža Babu, Šrí Bodhajan Mahárádža, Šrídhar Mahárádža, Šrí Džadžabar Mahárádža, Šrí Vaikhanás Mahárádža, Šrí Šruti Mahárádža, Šrí Hajagríva Brahmacarí a další. Pred božstvem Khíračór Gópínáthy byl do stavu sanjásu zasvěcen Šrídharem Mahárádžou Šrí Bhakti Sarang. Oddaní z Gandžamu, včetně Šrípáda Anandy Prabhua, Nitjánandy Prabhua a mne, zůstali po opuštění Kéšavy Mahárádže u Šrídhara Mahárádže. Na popud Šrí Bhakti Vidžaje Prabhua, Šrídhara Mahárádže a Gósvámího Mahárádže jsem odcestoval s trochou peněz do Maldy, v blízkosti města Gaudy v severním Bengálsku, abych zde založil Čaitanjův chrám. Zde jsem zůstal dva měsíce a v přítomnosti všech gaudíja-vaišnavů se mi podařilo zde otevřít chrám. Ve dni jeho otevření mi všichni Vaišnavové udělili svá požehnání a řekli mi:„Dosáhl jsi služby Šrílovi Rúpovi Gósvámímu“. Po těchto událostech mě jmenovali roku 1948 Šríla Bhakti Vilás Tírtha Mahárádža a Paramananda Vidjabhúšan Prabhu vůdcem Mathu v Kovuru a Madrásu.
V roce 1954 byl v Kovuru postaven velký chrám pro Gaurasundaru a Rádhá-Góvindu. Noví sannjásíni, mezi nimi Nava Jogéndra, s dalšími čtyřiceti brahmačaríny se zúčastnili týden trvajícího festivalu. Všichni Vaišnavové byli obdarováni šaty a příspěvky na cestu. V roce 1966, v den příchodu Šrímana Caitanji, jsem od Šrí Bhakti Sarvasvy Giriho Mahárádže přijal zasvěcení do stavu sannjás. V témže roce byl také v Bhimbaramu založen chrám pro Šrí Guru Gaurángu a Šrí Rádhá Madana Móhana. Pozdeji probehla instalace Šrí Rádhá Góvindy v Mahárání Pénte, ve Višakhápatně. V roce 1971 byl pod dohledem Šríly Svamího Mahárádže zřízen v Rádža Mahéndře Šrí Šrí Guru Gauránga Rádhá Gópínátha templ.“
Založení Šrí Krišna Caitanja miseZačátky mise sahají zpět, až do roku 1966, kdy byl založen Šrí Krišna Caitanja Ášram v Kakinadě, Andhra Pradéši. Avšak teprve roku 1983 byla mise zaregistrována pod současným jménem. Centrem mise se stal Šrí Čaitanja Čandra Ášram v Purí, vedený Šrílou Purušótamem Tírthou Mahárádžou. Mezitím se zvýšil počet Mathů nesoucích jméno mise na 28.
Oči plné slzKdykoliv hovořil Šríla Mahárádža o zábavách Šrí Gaurángy, nebo podával výklady k veršům Šrímad Bhágavatamu, plnily se jeho oči slzami. Velmi pečlivě uctíval Tulasí Déví, obcházel Pánův chrám, uctíval božstva a opěvoval Pánovu nádheru.
Šríla Mahárádža byl velmi nakloněn svým žákům. S velkým zapálením odstraňoval jakékoliv jejich pochybnosti. Ptal se jich, jak se jim při zpívání daří, co cítí atd. Nikdy nikoho neponižoval a nestrpěl také, aby byl ponižován kdokoliv jiný.Výjimečnost Šríly Mahárádži byla patrná také z jeho schopnosti nepřetržitě kázat v jazycích orija, telugu, hindštině, bengálštině a angličtině.
Po mnoho let navštěvoval na přání svých zahraničních žáků západní země, aby zde přednášel o čisté oddané službě na školách, univerzitách a jiných veřejných místech.
OdchodSvé tělo Šríla Gurudéva opustil z vlastní vůle, v úterý 3. března 2009 ve Višakhapatnamu.
Sláva korunnímu klenotu mezi paramahamsy, Nitjá Lílá Pravišta Óm Višnupádovi Aštottara-šata Šrí Šrímad Bhakti Vaibhavovi Purímu Gósvámímu Mahárádžovi!
Všichni jste srdecně zváni se zúčastnit sádhu-sanghy.
