Král se představuje životopis Jeho Božské Milosti Óm Višnupád Aštottara Šata Šrí Šrímad Bhaktivédanty Sádhu Maharádže
Napsala Mahavegavati Déví Dásí, přeložil Martin
Dětství a studia
20 září 1945, na svátek Ananta Čaturdáší, přesně v době, kdy bylo při půdže obětováno Šrí Anantadévovi, se v královské rodině ve městě Mungeru (stát Bihár) narodil Ananta Prašád, syn Rádže (krále) Kumara Sačinanda Prašáda Singha.
Králové Mungeru pochází z rodu Kašjapy Muniho. Ananta Prašád Singh byl vychován v této aristokratické rodině, která uctívala Pána Čaitanju a Rádha-Kršnu především prostřednictvím Anantova dědečka, Rádže Raghunandana Singha (nechal postavit chrám Munger Mandir ve Vrindavánu), který byl také Brity povýšen do rytířského stavu.
Při studiu na soukromé katolické škole se Ananata učil uctívat Ježíše, zatímco jeho matka a babička denně uctívali Gaurangu Maháprabhua a Rádha-Kršnu. Poté navštěvovat ty nejlepší možné školy a nakonec dosáhl inženýrského titulu. Studentská léta strávil v přepychu, v jednu dobu sám vlastnil pět aut, každé s vlastním řidičem, včetně jednoho Rolls Royce, jež byl vyzdoben čistým zlatem.
V 19ti letech se Ananta Prašád oženil a po promoci založil firmu a začal obchodovat jen proto, aby něco dělal. A to i přes to, že ve skutečnosti žádné peníze vydělávat nepotřeboval. I přes zaneprázdnění svými podnikatelskými aktivitami si našel čas naslouchat učení vaišnavismu, kterým se zabývala jeho matka a babička. Ve té době měl Ananta problémy se spánkem, jeho mysl byla zaměstnána přemýšlením jak vydělat více peněz, za co je utratit a jak zvětšit svůj smyslový požitek. I přes hmotný blahobyt nebyl se svým stavem spokojený a vidíce klid svých prarodičů, začal přemýšlet o tom, že zde musí být více, než to, co doposud v životě dosáhl a od roku 1970 začaly být tyto pocity čím dál více intenzivnější.
Začátek oddané služby
Jako dítě byl Ananta Prašád pravidelným návštevníkem Vrindavánu. Chodil do Munger Mandiru, který postavil jeho dědeček a tam pozorně naslouchal sádhuům. Tato semínka oddanosti, která v minulosti zasel, začala klíčit. Zlomovým okamžikem byla smrt jeho otce. Ananta se společně se svou manželkou vydal za svým Guru Maharádžem, Rádha-Góvindou dásem Babádžím, který mu v dětství udělil Hari Náma zasvěcení . Nyní ho požádal o dikšu, druhé zasvěcení, které mu Rádha-Góvinda dás Babádží udělil se slovy: ,,Není třeba měnit tvé jméno, je to jméno Šankaršana. Nyní přišel čas přinést více služby Rádha-Móhanovi. Rádha-Móhan je tvůj Išthadév.“
Ananta Prašád začal se svou ženou trávit hodně času ve Vrindavánu. Jejich pět dětí žilo v internátních školách a tak mohl Ananta zpívat 100 tisíc jmen Kršny denně, naslouchat Šrímad-Bhagávatě od Sádhuů a sloužit svému Guruovi a Kršnovi.
Setkání s Bhaktivédantou Svámím Prabhupádou
V roce 1976 poslal Rádha-Góvinda dás Babádží svého žáka za Šrílou Bhaktivédantou Svámím, zakladatelem ISKCONu (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny), se slovy : ,,Šríla Prabhupáda je expanzí Pána Nitjánandy, jež přišel podpořit práci Pána Maháprabhua.“ Následujíce instrukce svého Guru Maharádže vydal se Ananta Prašád do Kršna-Balarám Mandiru, chrámu ISKCONu ve Vrindavánu, aby se setkal se Šrílou Prabhupádou.
Při příchodu mu však stráž řekla, že Šríla Prabhupáda má důležitou schůzku a nemůže být rušen a že by měl přijít znovu jindy. Ananta Prašád se ale nedal odbýt a znovu se ptal, zda může vidět Šrílu Prabhupádu. Chtěje dodržet instrukce svého Gurudéva, prohlásil Ananta, že neodejde, dokud neuvidí Šrílu Prabhupádu. Znovu však slyšel zápornou odpověď. Prabhupáda však slyšel, že se něco děje a v hindštině zvolal: ,,kdo je tam?“. Stáže mu odpověděly: ,, Nějaký člověk z Munger Mandiru Vás chce vidět. Řekl jsem mu, že jste velmi zaneprázdněn.“ Šríla Prabhupáda poté nařídil, aby Anantu pustili dovnitř.
Když vešel, uviděl v místnosti sanjásíny a členy GBC (komise, která spravuje organizaci ISKCON). Ananta slyšel, jak Prabhupáda říká: ,,Take, promluvili jsme si. Nyní to všichni prodiskutujte a vraťte se sem za hodinu“. Poté co všichni lidé odešli, zůstal Ananata s Prabhupádou sám.
Po chvíli se Šríla Prabhupáda zeptal: ,,Ty znáš Raghunandana Prašáda?“ Ananta odpověděl: ,,Ano, byl to můj dědeček.“ Prabhupáda odpověděl: ,,Potom jsi můj vnuk!“ a poté Anantu Prašáda objal. Šríla Prabhupáda mu pak vysvětlil jejich vztah (Prabhupáda s Raghunanadou Prašádem byli dobří přátelé) a zeptal se Ananty, zda je přímo zapojený do služby Radha-Mohanovi. Po Anantově odpovědi, že je příliš zaneprázdněn jinými aktivitami, ho Prabhupáda pokáral: ,, Tvůj dědeček toho dělal mnoho, ale přesto si udělal čas k přímé službě Rádha-Mohanovi. Jsi snad více zaneprázdněn než on?“
Nevěda co říct, začal se Ananta Prašád cítit velmi provinile, když slyšel tato slova. Prabhupáda však nemilosrdně pokračoval a Anantu tak trestal. Šríla Prabhupáda vysvětloval Anantovi, že má morální zodpovědnost sloužit jeho Išthadévovi Rádha-Móhanovi, protože byl vychován ve vaišnavské rodině a vědomě přijmul dikšu od svého Guru Maharaje. Prabhupáda pokračoval: ,, Pokud začneš se službou Rádha-Mohanovi, musíš jít a kázat po celém světě. Toto ve tvém životě přijde, ale budeš si na to muset počkat.“ Anantha prašád byl jeho slovy šokován.
Sanjás a začátek kazatelské pouti
V roce 1994, když Ananta Prašád seděl u vstupu do Munger Mandiru, k němu na malém byciklu přijel velký sanjásí západního původu a řekl mu: ,, Rád bych se podíval na Váš chrám.“
Tímto sanjásinem byl Paramadvaiti Maharádž, žák Šríly Bhaktivédanty Svámího Prabhupády a sanjásí žák Šríly Bhakti Rakšak Sřídhar Dév Gósvámího Maharádže. Začal podávat návrhy, jak vylepšit konstrukci chrámu a Ananta Prašád se jeho radami řídil. Vzniklo mezi nimi velmi hluboké přátelství.
V roce 1995 Paramadvaiti Maharádž Anantovi navrhl, aby přijmul sanjás a začal kázat. V roce 1996, během návštěvy svých synů, kteří žili v USA, se Ananta Prašád rozhodl, že chce přijmout sanjás. Zatelefonoval své rozhodnutí Paramadvaitimu do Miami a dodal: ,, Chci sanjás přijimout od Vás.“ Paramadvaiti Maharádž řekl Anantovi, ať přijede do Kolumbie, že obdrží sanjás tam.
Letenka se zařídila velmi rychle a Ananta Prašád obdžel sanjás zasvěcení chvíli poté, co dorazil do Kolumbie. Přijal jméno Bhaktivédanta Sádhu Maharádž a poté strávil příštích devět měsíců kázáním po Jižní Americe. Poté odjel do Evropy a začal pravidelně kázat na všech kontinetnech po celém světě tak, jak mu předpovědel už v roce 1976 Šríla Bhaktivédanta Svámí.
Závěrem
Nyní tedy káže pravidelně po celém světě, začal přijímat své žáky a je také ritvik - zasvěcujícím bráhmanem v zastoupení pro ty, kteří chtějí jaké svého Gurua přijimout Paramadvaitiho Maharádže. V Evropě je velmi často, i ctyřikrát či pětkrát v roce. Je možné ho zastihnout v Německu, ve Vídni, Maďarsku, Slovinsku, Chorvatsku, Bulharsku a letošní léto díky milosti Šrí Krišny i v České republice. Je pověřencem Světové vaišnavské asociace (World Vaishnava Association), organizace, usilující o spolupráci mezi různými vaišnavskými misemi a organizacemi. I z toho důvodu nalézá útočiště v mathech a chrámech různých guruů a organizací, aniž by on sám nějakou vlastní založil.
Žádné komentáře:
Okomentovat