Šríla Bhakti Vičar Višnu Maharádž - program v ČR - 18.7. - 21.7.

Tímto bychom vás chtěli pozvat na programy se Šrílou Bhakti Vičar Višnu Maharádžem, senior Vaišnavou z Orísy, Indie.

Šríla Bhakti Vičar Višnu Maharádž je senior žákem Šríly Bhakti Vaibhavy Purí Gosvámí Maharádže, posledního žijícího žáka Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury.

Krátký životopis Šríly Bhakti Vaibhavy Purí Gosvámí Maharádže: http://www.bvml.org/SBVPGM/

Šríla Višnu Maharádž je velký kazatel a káže na pokyn svého Gurudéva poselství Šrímana Maháprabhua po celém světě, zvláště v západních zemích. Maharádž je expert v tradičním orijském kírtanu, speciálně ve hře na harmonium. Je velký znalec šáster a vyniká svým několikahodinovým Hari-kathá. Šríla Višnu Maharádž je požehnán svým Gurudévem dávat nyní zasvěcení (Harinám-dikša) ve jménu svého Gurudévy a po jeho odchodu pokračovat v pozici áčarji.

Program Maharádže v ČR:

18.7. pátek, příjezd do Brna, malý program v 19:00 (Tulsídás)
19.7. sobota, 12:00 veřejný program restaurace Haribol, Brno
19.7. sobota, malý program v 19:00 (Tulsídás)
20.7. neděle, ranní malý program v 8:00, poté prasádam a odjezd (Tulsídás)
20.7. neděle, 17:00 veřejný program obchod Vrindávana, Plzeň
21.7. pondělí, Šrí Nagar-sankírtan (Zpívání Svátého Jména v ulicích) v Praze (podle počasí)
21.7. pondělí, 18:30 veřejný program obchod Ganga, Praha

Všichni jste srdečně zváni naslouchat Hari-kathá a Hari-kírtan od Šríly Maharádže.

Nitáj Gour Premánandé

Šríla Bhakti Bibuddha Bodhajan Mahárádž - Vídeň 19.-23.6.2008

Pozvánka
Ve dnech 19.-23.6. bude ve vídeňském Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Mathu pronášet Hari-kathá Šríla Bhakti Bibuddha Bodhajan Mahárádž z Majápuru. Mahárádž je současný president-áčárja Šrí Gópínáth Gaudíja Mathu. Nejlepší přiležitost naslouchat Mahárádžovi jsou sobotní a nedělní programy 21.6. a 22.6., oba dny ráno od 8:00-9:30, večer v 19:30 v sobotu a večer v 18:00 v neděli.

Více info zde: http://radha-govinda.net/cal.html

Krátká autobiografie
"Narodil jsem se ve vaišnavské rodině. Můj dědeček, Madan Móhan Prabhu, byl žákem Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gosvámí Thákura. Inspirování jeho příkladem se všichni v naší rodině stali Vaišnavy a žáky našeho duchovního učitele, Jeho božské milosti Šríly Bhakti Pramóda Purího Gosvámího Mahárádže. Také díky mému dědečkovi má celá moje rodina vaišnavskou mentalitu a takto jsem se tedy stal služebníkem Šrímana Maháprabhua. Já nejsem Vaišnava, ale snažím se jím být.
Zasvěcení od Guru Mahárádži jsem oficiálně přijal 21.ledna 1986. Bylo to na Putrada Ékádaší. Neoficálně jsem s ním byl ve spojení od svého dětství. Narodil jsem se v roku 1964. První zasvěcení jsem tedy přijal ve 21 letech. V době mého zasvěcení ještě Guru Mahárádža neměl založený Math, ani nevlastnil žádné budovy. Později udělil zasvěcení celé mojí rodině, přímo v našem domě, v Purba ašrámu. Tehdy nepřicházelo v úvahu zůstat v Mathu. Rodina byla inspirovaná přesvědčit ho k založení místa, kde bychom mohli po jeho případném nevyhnutelném odchodu praktikovat Vaišnavismus a stýkat se nadále s ostatními. Po opakovaných prosbách k tomu nakonec svolil. Dovolil otevřít malé centrum v Majápuru, ovšem pouze pro bhadžan. V roce 1987 jsme tedy koupili tento malý pozemek, na kterém byl založen náš Math, stojící tam dodnes.
Ke jménu Šrí Gópínáth Gaudíja Math se váže jedna příhoda. Rádhá-Gópínáth, představující konečný cíl (prajódžana tattva), jsou osobními božstvy Guru Mahárádži. Z tohoto důvodu se rozhodl pro tohle jméno. Guru Mahárádža měl osobní chrám, který mu daroval bengálský král Burdwanského kraje, v Kalně. V minulosti dal král tomuto chrámu jméno Ananta Vásudéva templ, ale Guru Mahárádža ho okamžité po jeho převzetí přejmenoval na Šrí Gópínáth Gaudíja Math. Když pak zjistil, že zde díky nedostatečnému zázemí nemůže svým kázáním následvoat ve šlépějích svého milovaného Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, opustil chrám a zodpovědnost za něj předal svému nejmladšímu bratrovi, Nani Gopálu Čakravartímu. Takto se tento chrám tedy opě stal Ananta Vásudéva templem a Šrí Rádhá-Gópínáth Gaudíja Math neměl žádné sídlo. Oficiální začátek Šrí Rádhá-Gópínáth Gaudíja Mathu nastal v roce 1987, zakoupením pozemku v Majápuru, kde jsme v roce 1989 postavili malou budovu. Zde začal Guru Mahárádža postupně trávit svůj čas. Vlastně ne postupně, nýbrž často se zde věnoval svému bhadžanu. Často přicházeli lidé pro jeho daršan.
Guru Mahárádža cítil, že by zde měla být instalována a uctívána božstva Šrí Šrí Rádhy a Gópínátha. Díky touze Guru Mahárádži a oddaných se božstva Šrí Šrí Rádhy a Gópínátha zjevila 7.května roku 1990. Po jejich příchodu s Nimi zde Guru Mahárádža pobýval a začal zařizovat veškeré vybavení, které je zde v současnosti. V ten samý den, shodou okolností mě Guru Mahárádža požádal, abych s Ním zůstal. Tehdy ve mně vyvstala myšlenka ke vstupu do Mathu. Řekl mi, že příznivým dnem k mémo připojení se k němu je 28.květen 1990. Následoval jsem jeho pokyn a od té doby jsem zde."

Král se představuje - Sádhu Maharádž - životopis

Král se představuje

životopis Jeho Božské Milosti Óm Višnupád Aštottara Šata Šrí Šrímad Bhaktivédanty Sádhu Maharádže

Napsala Mahavegavati Déví Dásí, přeložil Martin

Dětství a studia

20 září 1945, na svátek Ananta Čaturdáší, přesně v době, kdy bylo při půdže obětováno Šrí Anantadévovi, se v královské rodině ve městě Mungeru (stát Bihár) narodil Ananta Prašád, syn Rádže (krále) Kumara Sačinanda Prašáda Singha.
Králové Mungeru pochází z rodu Kašjapy Muniho. Ananta Prašád Singh byl vychován v této aristokratické rodině, která uctívala Pána Čaitanju a Rádha-Kršnu především prostřednictvím Anantova dědečka, Rádže Raghunandana Singha (nechal postavit chrám Munger Mandir ve Vrindavánu), který byl také Brity povýšen do rytířského stavu.
Při studiu na soukromé katolické škole se Ananata učil uctívat Ježíše, zatímco jeho matka a babička denně uctívali Gaurangu Maháprabhua a Rádha-Kršnu. Poté navštěvovat ty nejlepší možné školy a nakonec dosáhl inženýrského titulu. Studentská léta strávil v přepychu, v jednu dobu sám vlastnil pět aut, každé s vlastním řidičem, včetně jednoho Rolls Royce, jež byl vyzdoben čistým zlatem.
V 19ti letech se Ananta Prašád oženil a po promoci založil firmu a začal obchodovat jen proto, aby něco dělal. A to i přes to, že ve skutečnosti žádné peníze vydělávat nepotřeboval. I přes zaneprázdnění svými podnikatelskými aktivitami si našel čas naslouchat učení vaišnavismu, kterým se zabývala jeho matka a babička. Ve té době měl Ananta problémy se spánkem, jeho mysl byla zaměstnána přemýšlením jak vydělat více peněz, za co je utratit a jak zvětšit svůj smyslový požitek. I přes hmotný blahobyt nebyl se svým stavem spokojený a vidíce klid svých prarodičů, začal přemýšlet o tom, že zde musí být více, než to, co doposud v životě dosáhl a od roku 1970 začaly být tyto pocity čím dál více intenzivnější.

Začátek oddané služby

Jako dítě byl Ananta Prašád pravidelným návštevníkem Vrindavánu. Chodil do Munger Mandiru, který postavil jeho dědeček a tam pozorně naslouchal sádhuům. Tato semínka oddanosti, která v minulosti zasel, začala klíčit. Zlomovým okamžikem byla smrt jeho otce. Ananta se společně se svou manželkou vydal za svým Guru Maharádžem, Rádha-Góvindou dásem Babádžím, který mu v dětství udělil Hari Náma zasvěcení . Nyní ho požádal o dikšu, druhé zasvěcení, které mu Rádha-Góvinda dás Babádží udělil se slovy: ,,Není třeba měnit tvé jméno, je to jméno Šankaršana. Nyní přišel čas přinést více služby Rádha-Móhanovi. Rádha-Móhan je tvůj Išthadév.“
Ananta Prašád začal se svou ženou trávit hodně času ve Vrindavánu. Jejich pět dětí žilo v internátních školách a tak mohl Ananta zpívat 100 tisíc jmen Kršny denně, naslouchat Šrímad-Bhagávatě od Sádhuů a sloužit svému Guruovi a Kršnovi.

Setkání s Bhaktivédantou Svámím Prabhupádou

V roce 1976 poslal Rádha-Góvinda dás Babádží svého žáka za Šrílou Bhaktivédantou Svámím, zakladatelem ISKCONu (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny), se slovy : ,,Šríla Prabhupáda je expanzí Pána Nitjánandy, jež přišel podpořit práci Pána Maháprabhua.“ Následujíce instrukce svého Guru Maharádže vydal se Ananta Prašád do Kršna-Balarám Mandiru, chrámu ISKCONu ve Vrindavánu, aby se setkal se Šrílou Prabhupádou.
Při příchodu mu však stráž řekla, že Šríla Prabhupáda má důležitou schůzku a nemůže být rušen a že by měl přijít znovu jindy. Ananta Prašád se ale nedal odbýt a znovu se ptal, zda může vidět Šrílu Prabhupádu. Chtěje dodržet instrukce svého Gurudéva, prohlásil Ananta, že neodejde, dokud neuvidí Šrílu Prabhupádu. Znovu však slyšel zápornou odpověď. Prabhupáda však slyšel, že se něco děje a v hindštině zvolal: ,,kdo je tam?“. Stáže mu odpověděly: ,, Nějaký člověk z Munger Mandiru Vás chce vidět. Řekl jsem mu, že jste velmi zaneprázdněn.“ Šríla Prabhupáda poté nařídil, aby Anantu pustili dovnitř.
Když vešel, uviděl v místnosti sanjásíny a členy GBC (komise, která spravuje organizaci ISKCON). Ananta slyšel, jak Prabhupáda říká: ,,Take, promluvili jsme si. Nyní to všichni prodiskutujte a vraťte se sem za hodinu“. Poté co všichni lidé odešli, zůstal Ananata s Prabhupádou sám.
Po chvíli se Šríla Prabhupáda zeptal: ,,Ty znáš Raghunandana Prašáda?“ Ananta odpověděl: ,,Ano, byl to můj dědeček.“ Prabhupáda odpověděl: ,,Potom jsi můj vnuk!“ a poté Anantu Prašáda objal. Šríla Prabhupáda mu pak vysvětlil jejich vztah (Prabhupáda s Raghunanadou Prašádem byli dobří přátelé) a zeptal se Ananty, zda je přímo zapojený do služby Radha-Mohanovi. Po Anantově odpovědi, že je příliš zaneprázdněn jinými aktivitami, ho Prabhupáda pokáral: ,, Tvůj dědeček toho dělal mnoho, ale přesto si udělal čas k přímé službě Rádha-Mohanovi. Jsi snad více zaneprázdněn než on?“
Nevěda co říct, začal se Ananta Prašád cítit velmi provinile, když slyšel tato slova. Prabhupáda však nemilosrdně pokračoval a Anantu tak trestal. Šríla Prabhupáda vysvětloval Anantovi, že má morální zodpovědnost sloužit jeho Išthadévovi Rádha-Móhanovi, protože byl vychován ve vaišnavské rodině a vědomě přijmul dikšu od svého Guru Maharaje. Prabhupáda pokračoval: ,, Pokud začneš se službou Rádha-Mohanovi, musíš jít a kázat po celém světě. Toto ve tvém životě přijde, ale budeš si na to muset počkat.“ Anantha prašád byl jeho slovy šokován.

Sanjás a začátek kazatelské pouti

V roce 1994, když Ananta Prašád seděl u vstupu do Munger Mandiru, k němu na malém byciklu přijel velký sanjásí západního původu a řekl mu: ,, Rád bych se podíval na Váš chrám.“
Tímto sanjásinem byl Paramadvaiti Maharádž, žák Šríly Bhaktivédanty Svámího Prabhupády a sanjásí žák Šríly Bhakti Rakšak Sřídhar Dév Gósvámího Maharádže. Začal podávat návrhy, jak vylepšit konstrukci chrámu a Ananta Prašád se jeho radami řídil. Vzniklo mezi nimi velmi hluboké přátelství.
V roce 1995 Paramadvaiti Maharádž Anantovi navrhl, aby přijmul sanjás a začal kázat. V roce 1996, během návštěvy svých synů, kteří žili v USA, se Ananta Prašád rozhodl, že chce přijmout sanjás. Zatelefonoval své rozhodnutí Paramadvaitimu do Miami a dodal: ,, Chci sanjás přijimout od Vás.“ Paramadvaiti Maharádž řekl Anantovi, ať přijede do Kolumbie, že obdrží sanjás tam.
Letenka se zařídila velmi rychle a Ananta Prašád obdžel sanjás zasvěcení chvíli poté, co dorazil do Kolumbie. Přijal jméno Bhaktivédanta Sádhu Maharádž a poté strávil příštích devět měsíců kázáním po Jižní Americe. Poté odjel do Evropy a začal pravidelně kázat na všech kontinetnech po celém světě tak, jak mu předpovědel už v roce 1976 Šríla Bhaktivédanta Svámí.

Závěrem

Nyní tedy káže pravidelně po celém světě, začal přijímat své žáky a je také ritvik - zasvěcujícím bráhmanem v zastoupení pro ty, kteří chtějí jaké svého Gurua přijimout Paramadvaitiho Maharádže. V Evropě je velmi často, i ctyřikrát či pětkrát v roce. Je možné ho zastihnout v Německu, ve Vídni, Maďarsku, Slovinsku, Chorvatsku, Bulharsku a letošní léto díky milosti Šrí Krišny i v České republice. Je pověřencem Světové vaišnavské asociace (World Vaishnava Association), organizace, usilující o spolupráci mezi různými vaišnavskými misemi a organizacemi. I z toho důvodu nalézá útočiště v mathech a chrámech různých guruů a organizací, aniž by on sám nějakou vlastní založil.

Trocha z vaišnavské etikety

Tuhle jsem měl debatu s Tulasím o tom, že spousta lidí neví, jak se k cestujícím sanjásínům vůbec chovat. Rozhodl jsem se tady napsat takovou malou poznámku. Vetšina návštěvníků programů jsou sice zvyklí hodit do ošatky nejakou tu dvacku, ale tím to pro ně hasne. Jenže vězte, že kazatelům je nanejvýš vhodné předat nejakýdar také osobně!

Je třeba si uvědomit, že sanjásí nemají nic. Nevydělávají, nemají stálý příjem a jsou plně závislí na milosti Šrí Kršny. Z pohledu etikety je tedy vhodné (a pro darovatele i prospěšné) věnovat mnichovi nějaký ten obnos. Sanjásí také potřebují nějaké prostředky na údržbu jak svého těla (kartáček na zuby atd.) tak na prostředky k cestování (letenky atd.). Z tech dvacetikorunových příspěvků se zaplatí maximálně jídlo na fístu na programu, ale to je asi tak všechno. Benzín, jídlo pro Maharadže, náklady spojene s ubytováním atd. zaplatí ti, kdo ho pozvali. To je v pořádku a s tím počítáme. Jenže, kdyby Maharádžové nedostali příspěvek pro ně samotné, aby si zajistili alespoň ty nejzákladnější lidské potřeby, bylo by to nanejvýš neuctivé. Důležité je pochopit princip - přichází mnich (jak se kdysi říkalo žebravý mnich) přijel až z Indie a putuje skrze cizí země, nemá nic a bude nám vykládat Hari-kathá a o bhakti. On nám bhakti může dát. Nasloucháním od něj, službě jemu a následováním jeho instrukcí od něj získáme bhakti. Za tuto jeho vděčnost bychom se měli o něj co nejlépe postarat a zajistit, aby měl taky něco sebou na cestu, až zase půjde od nás pryč a půjde dál na své pouti.

Nechci na vás nějak srdceryvně apelovat, abyste se plácli přes kapsu a nasypali Maharádžům (kromě Sádhu Maharádže přijede ještě Višnu Maharádž, žák Bhakti Vaibhavy Purí Gosvámího Maharádže) plnou hrst eur. Jednak by mnozí kvůli tomu ani nepřišli, a jednak mi to ani nepřísluší. Nechám to na vašem uvážení. Pokud budete chtít sanjásínům přispět, nestyďte se a přispějte. Bude to mít na vás pozitivní vliv. Pokud nepřispějete, bude už sama jejich přítomnost na vás mít pozitivní vliv taky. Kdo nemůže dát vůbec nic, může nabídnout například bhogu (zeleninu, rýži atd.) a kdo nemůže dát ani to, může nabídnout svou osobní službu. Taková služba je je mnohdy cenější než věcný dar.

Proč zrovna euro? Inu, české koruny holt bohužel nejsou celoevropskou měnou a Maharadžové si své cesty po evropě prostě hradí eurem.

Není to žádná hrabivost, sanjásí jsou odříkaví a moc toho nepotřebují. Ale je to otázka slušnosti, o které my Evropani nemáme potuchy, jelikož nepocházíme z indické, vaišnavské kultury. Tulasí mi říkal příklad jednoho žáka Bhakti Vaibhavy Purí Maharádže, který každá den ráno chodí z chrámu žebrat na ulici a i když vyžebrá třebas jen 10 rupií, dá je večer svému Guru Maharádžovi. To je ten princip. Maharadž nepotřebuje zlate hodinky nebo něco takového... i za jedno euro, věnované s upřimností, se dotyčnému může dostat veliké milosti.